Syntaktické spojení dvou nominálních složek pomocí předložky s(e). Rozlišují se dvě k.k.: (i) komitativní koordinace v (1), která je sémanticky ekvivalentní slučovací koordinaci, a (ii) komitativní konstrukce s plurálovým zájmenem v (2), (tzv. ↗Plural Pronoun Construction):

1 Syntaktické a sémantické vlastnosti k.k.

K.k. v příkladu (1) je v literatuře (✍Dyła, 1988, pro polštinu, ✍McNally(ová), 1993, a ✍Dalrymple(ová), Hayrapetian(ová) & King(ová), 1998, pro ruštinu, ✍Škrabalová, 2003, ✍Škrabalová, 2004, pro č.) nazývána ↗koordinací vzhledem k následujícím vlastnostem: (i) obě složky musí být přilehlé, viz (3a), (ii) dvě singulárové složky v pozici subjektu vyvolávají stejnou shodu v čísle a v rodě se slovesem jako složky koordinované spojkou a, viz (1a) a (3a), (iii) extrakce či fokalizace jedné složky není možná (viz ↗silné ostrovy), viz (3b,c), a (iv) má stejnou sémantickou implikaci jako koordinace se spojkou a, viz (3d):

K.k. se těmito vlastnostmi odlišuje od komitativního PP adjunktu (tzn. PP uvedené předložkou s(e) a fakultativně modifikující VP), který nemusí být přilehlý jiné NP a smí být relativizován a fokalizován, viz (4):

Sekvence NP s NP může být dvojznačná mezi komitativní koordinací a komitativním adjunktem, pokud nemá funkci subjektu, jako v příkladu (5a). Dvojznačnost (ambignost) lze odstranit např. pomocí posesiva ve druhé nominální složce: reflexivní posesivum v (5b) musí být vázáno subjektem, a jde tedy o komitativní adjunkt, nereflexivní zájmeno v (5c) nemůže být vázáno subjektem, a jde tedy o komitativní koordinaci:

Komitativní koordinace se však od koordinace se spojkou a liší tím, že: (i) je pouze binární, tzn. že spojka a musí být použita s více složkami v (6a), (ii) složky mohou být pouze nominální argumentové a referenční fráze (typu e), nejlépe s lidským referentem, viz (6b,c), (iii) pouze první složka nese pád své syntaktické pozice, druhá je vždy v instrumentálu, (iv) druhá NP smí obsahovat reflexivní zájmeno vázané první NP, viz (6d), (v) má přirozeně kolektivní (asociativní) interpretaci, viz (6e):

V k.k. v příkladu (2), nazývané Plural Pronoun Construction // PPC (viz ✍Schwartz(ová), 1988, ✍Ladusaw, 1989), je první složkou plurálové zájmeno, celá konstrukce však denotuje pouze dva jedince: jedince vyjádřeného osobou zájmena (já/ty/on/ona) a jedince vyjádřeného komitativní PP. Tato interpretace typicky vyplývá z kontextu, jako v př. (7):

Použití plurálového n. singulárového posesiva v příkladu (8) též svědčí o rozdílné interpretaci plurálového zájmena: plurálové posesivum implikuje plurálovou interpretaci zájmena my, a v (8a) jde tedy o k. koordinaci, zatímco singulárové posesivum implikuje singulárovou interpretaci zájmena my, a v (8b) jde tedy o PPC:

V případě PPC v (8b) nejde tedy z hlediska sémantického o unii dvou množin, jako je tomu při slučovací koordinaci (A a B = A & B) a komitativní koordinaci (A s B = A & B), ale o jejich unifikaci (✍Vassiliev(ová) & Larson, 2005): C s B = (A & B) U B = A & B.

Plurálové zájmeno může též být nulové jako v (9), kde se sloveso shoduje v plurálu se subjektem, který kontextově odkazuje pouze na Petra a Marii (✍Comrie & Corbett, 1993):

Na rozdíl od komitativní koordinace může být komitativní PP v PPC oddělená od zájmena klitiky:

2 Analýzy k.k.

Analýzy k.k. upřednostňují buď vlastnosti, jimiž se podobá běžné koordinaci, n. vlastnosti, jimiž se od ní liší. Pro ✍Dyłu (1988) je k.k. bezspojkovou koordinací dvou NP, ve které je předložka považována za pouhý marker (klitiku) na druhé NP v instr., viz (11). ✍McNally(ová) (1993), ✍Progovac(ová) (1997), ✍Dalrymple(ová) & Hayrapetian(ová) ad. (1998) považují běžnou koordinační strukturu za nevhodnou vzhledem k tomu, že druhá NP smí obsahovat reflexivní posesivum vázané první NP (viz výše), a analyzují komitativní PP v této konstrukci jako adjunkt k první NP, viz (12). Plurálový rys celé NP je kalkulován na sémantické úrovni. McNally(ová) dále navrhuje, že komitativní koordinace tvoří sémanticky tzv. group (jeden víceprvkový jedinec, viz ✍Link, 1984; ✍Landman, 1989), a proto je kompatibilní pouze s kolektivní interpretací. Podle ✍Dalrymple(ové) & Hayrapetian(ové)  ad. (1998) má však komitativní koordinace stejnou sémantickou denotaci jako slučovací koordinace s a, a její typicky kolektivní interpretace je dána pouze pragmaticky:

✍McNally(ová) (1993) a ✍Progovac(ová) (1997) navrhují strukturu v (12) též pro PPC, což však nevysvětluje rozdílnou interpretaci plurálového zájmena. Stejný problém má i analýza, kterou navrhují ✍Vassiliev(ová) & Larson (2005), v níž je komitatiní PP komplementem hlavy D realizované plurálovým zájmenem.

✍Creissels (1997) řeší plurálový rys k.k. na syntaktické úrovni. V jeho analýze jsou obě NP obsaženy v komitativní PP (první NP jako specifikátor předložkové hlavy a druhá NP jako její komplement), která je komplementem plurálové hlavy D. Tato hlava je totiž v africkém jaz. tswana viditelně realizována, viz (13). Podobnou strukturu navrhují ✍den Dikken & Lipták(ová) ad. (2001) pro PPC: komitativní PP je jimi analyzována jako predikát, ↗Small Clause, která je komplementem hlavy D a jejímž subjektem je nulové singulárové zájmeno, viz (14). Interpretace zájmena je dána unií nulového zájmena a NP obsažené v komitativní PP:

✍Škrabalová (2004) navrhuje sjednocenou analýzu k.k. a PPC, která vychází ze struktur (13) a (14): plurálové zájmeno je normálně nulové v komitativní koordinaci a singulárové zájmeno je nulové v PPC, viz (15). Pokud jsou obě zájmena nulová jako v příkladu (9) výše, rys osoby musí být stejný u obou zájmen a záleží na rysu slovesa či na kontextu:

Problémem analýz s komitativní PP jako komplementu hlavy D zůstává to, že PP může být od zájmena oddělena klitikem, viz (10) výše.